Blíží se další závod Run tour v Brně

21.08.2014 00:00

Vy dva poběžíte spoluVy dva tam poběžíte spolu?
Jitka: Ano, přijedeme do Brna, abychom tam společným během oslavili rok od seznámení. Aleš je nevidomý běžec a proto běháme společně, propojeni gumičkou.
Aleš: Těším se do Brna. Zaběhnul jsem tam vloni na Run tour poprvé 10 km pod hodinu a letos má trasa méně zatáček, bude to tedy pro oba trochu jednodušší.
Váš běžecký příběh je zajímavý tím, že jste nejen běžec a trasérka, ale především přátelé. Jak jste se seznámili?
Jitka: Vloni v polovině srpna jsem cítila, že moje běhání potřebuje někam posunout. Věděla jsem, že rychlejší ve svém věku o mnoho nebudu a ani to nebyl můj cíl. Na facebooku jsem odpověděla na inzerát Run tour a jela do Olomouce 24. 8. 2014 plna očekávání.
Aleš: Já jsem přes kamaráda využil nabídku Nadace Leontinka a netrpělivě očekával toho, kdo mne povede. Přijela Jitka, obklopená kamarádkami ze sdružení Báječné ženy v běhu a já ucítil tu sílu jejich radosti a nadšení.
Jitka: Pro mne to bylo složité. Chtěla jsem fandit kamarádkám na 5 km a tak jsem se mu stále omlouvala a odbíhala. A potom už byl start a náš první běh. Nikdy nezapomenu na cílovou rovinku. Aleš mne chytil za ruku a nasadil sprint. Výskala jsem jak na kolotoči a když mne v cíli chytil a pevně objal, vytryskly mi slzy. V tu chvíli jsem ještě nevěděla, že to není cíl. Že je to začátek krásného přátelství.
Po závodě jste se dál stýkali?
Aleš: Nejdříve jsme si psali na facebooku a Jitku mrzelo, že jsme běželi pár vteřin nad hodinu. Nabídla mi doprovod na dalším závodě - na Run tour v Brně v září 2013.
Jitka: A tam už to bylo jiné. Poprvé jsme spolu byli celý den, poprvé jsem hlídkovala před pánskými záchodky, šli jsme po závodě s celou partou na večeři a Aleš se seznámil s mým mužem. Mám pocit, že od té doby jsme se už neodloučili.
Aleš: A přitom jsme spolu za ten rok běželi jen asi osm závodů.
Jitka: To sice ano, ale setkali jsme se vícekrát. Někdy Aleše vedl můj manžel Martin, jindy jsme běželi jen tréninkově. Třeba na Nový rok dopoledne.
Zlepšujete se? Máte společné běžecké cíle?
Aleš: Já nemám rychlostní cíle. Občas běžím s trasérem mužem a zaběhnu si tedy rekord, ale přestože mne Jitka přesvědčuje, že mne vlastně brzdí, chci běhat s ní. Rozumíme si.
Jitka: Neběháme na rychlost, běháme na přátelství. Náš společný maraton v Praze byl pětihodinový velký zážitek korunovaný skvělým cílem. Traséři Jitka Faronová a Miloš Škorpil nám pomohli na posledních kilometrech a všichni jsme si tak potvrdili, že běh je radost, krása, přátelství. Že je úžasné během pomáhat. A věřte mi, že naprosto upřímně říkám, že já více dostávám, než dávám.
Budete v Brně nějak oslavovat své výročí?
Aleš: Určitě rád potkám tu obrovskou spoustu lidí, kteří se kolem nás točí. Běžíme za Nadaci Leontinka, které vděčíme za seznámení a jsme šťastní, že dnes jsme v situaci, kdy můžeme naším příkladem pomáhat dalším dvojicím. Já si život užívám, cestuju, tančím v Baletu Globa a rád potkávám dobré lidi. A o ty není mezi běžci nouze.
Jitka: Založili jsme spolek Konečně společně, který má za úkol seznamovat vidomé a nevidomé a doufáme, že vzniknou další přátelské dvojice. Vždy si budeme uvědomovat, že bez Nadace Leontinka a Run tour bychom se neznali. Bydlíme desítky kilometrů od sebe, jen tak lehce bychom se nepotkali. Pro mne osobně byl Run tour i úplně prvním běžeckým závodem - takže jednoznačně srdeční záležitost a důvod k oslavě!