Čtvero ročních období na RunTour

20.04.2015 21:11

Ivo a RadekZamačkávám budík v 6:15, abych stihl včas autobus, který mě dopraví do Prahy. V 7:45 je na Hlavní nádraží naplánován příjezd vlaku mého nevidomého kolegy Roberta Cerhy, s kterým poběžím RunTour v Českých Budějovicích. Robert avizoval, že jeho vlak bude mít kvůli rekonstrukci tratě asi dvacet minut zpoždění, takže já jsem na místě včas a nemusím Roberta po nádraží složitě nahánět.

Obratem přesedáme na vlak do ČB.  Cesta utíká rychle, probíráme svoji běžeckou minulost, do hovoru se zapojuje i starší pár, který sedí v kupé naproti nám. V ČB jsme na čas, takže se vydáváme do stanového městečka RunTour a nahlašujeme se ve stánku Nadace Leontinka.  Provedeme malou pochůzku po atrakcích stanového městečka a bez problémů stíháme popřát trasérům a nevidomým běžcům "Dobrý let" na trati 5 km.

Do  našeho startu zbývá hodina, takže kromě startu závodu na 5 km stihneme fandit i vítězům. Čas se však naplňuje a tak se musíme pomalu připravit na náš běh. Robert běhá o něco pomaleji než já a jako limit si nastavujeme čas pod jednu hodinu. Zvláštností běhu s Robertem je to, že není s trasérem spojen gumičkou či jiným spojením, ale běží po hlase a zbytcích zraku. To je pro mě trochu náročnější, protože musím běžet o kousek vpředu a být otočen, případně naslouchat, zda mu neutíkám anebo zda ho nebrzdím.

Plánujeme se ze začátku držet běžeckého časomíra na 0:55, nicméně vzhledem k chaosu v koridoru, kdy vodič na čas 0:50 vybíhal později než na 0:55, jsme díky přeskupování skupinek zvolili raději běh na jistotu. Počasí je příjemné, běžecké chladno s občasným vykouknutím slunce za mraky. Běží se příjemně, po třetím kilometru už se běžecký had pročistil od těch, co chtějí vyhrát a i od těch, co se letos budou muset smířit s tím, že doběhnou až za námi.

Cestu znepříjemňují jen náběhy na lávky přes silnice (ta u Kauflandu je fakt drsná), nicméně jsem v ČB už potřetí a Roberta jsem varoval. Vbíháme znovu na náměstí, Robert si požije něco ionťáku a jdeme do dalšího kola. Už jsme zafixovaní v běžeckém hadu, nikdo nás nedobíhá a ani my nikoho nemusíme předbíhat.

Počasí si s námi zahrává, nejprve se zvedne chladný vítr, který strhává okvětní lístky z kvetoucích stromů. To asi byl podzim, napadá mě později, protože následuje přeháňka se zmrzlým sněhem. Ale do cíle už nás po dlažbě dovádí sluníčko a kordon nepřehlédnutelných Báječných žen v běhu.

Cíl, zamačkávám hodinky v čase 0:59:19, medaile, banány, pití. Pozdravení se známými běžeckými tvářemi, které potkávám napříč běhy. Převlečení do suchého a hurá zpátky na vlak do Prahy. Vlak nám chystá překvapení, a tak z Tábora jedeme kus autobusy, nicméně do Prahy opět dojíždíme vlakem - na čas. Zbývá nám jen přeběhnout na Masarykovo nádraží, odkud se Robert vydává domů. Hotovo, konec. Loučíme se. Tak třeba někdy příště.

Ivo Löffler

Dodatek od Jitky - Konečně společně:

Vyslali jsme oba běžce na jih Čech samotné, protože pro nás je to velmi daleko. Oba si zaslouží pochvalu za výkon a Ivo za skvělou práci. Nejen při trasování, ale také za to, že se postaral o cestu a podával mi pravidelný report. Moc děkuji a mám radost!