Eva poprvé trénovala na sněhu

06.01.2015 19:47

Eva se psyVčera jsem se vrátila domů, docela dost unavená, ale šťastná a nabitá další zkušeností. Vyběhly jsme s Marťou - navzdory tomu, že jsem školu končila o hodinu později než obvykle, takže jsme taky o hodinu později vybíhaly, a to i přesto, že to celý den vypadalo na běh v pořádné chumelenici. Jenže není špatné počasí, je jen špatně oblečený běžec ne?

V momentu, kdy jsme ale vylezly ze školy, kde Martina pracuje, přestalo sněžit! Takže jsme vyrazily při skvělém počasí a v pořádné vrstvě sněhu! Bylo to poprvé v mém životě, kdy jsem vyběhla po té bílé pokrývce. Před tím jsem jezdila leda na běžkách, ale běhat pěkně po svých, to bylo něco úplně nového. A nedopadlo to vůbec špatně. Chodníky jsou hnedka nějak měkčí na dopad. Jen to trochu klouže, hledaly jsme cestičky, kde byl sníh trochu vyšší, abychom neběhaly po ledu. Nejprve jsme vyklusaly do parku u Hedviky- tam míváme začátkem léta a podzimu tělocviky.

Za pomocí stromů a plotu nás čekala rozcvička, v zimě nejspíš bude riziko zranění ještě větší. Potom nějaké cviky z běžecké abecedy a pak už dlouhý výběh - pro mě do neznáma. A to jsem si myslela, že Opavu znám celkem dobře. Marťa mě vedla různými cestičkami, vzaly jsme to přes jedno takové přírodní hřiště, kde se dobře sáňkuje. Takže nahoru, dolů, nahoru a pak hooodně dolů, a už jsme zase byly na nějaké cyklostezce. Včera si nás začali i více všímat lidi. Marťa si pochvalovala žluté vesty, prý to zastavuje auta lépe, než kdy viděla.

Teprve až u kruhového objezdu v Jaktaři (to je příměstí Opavy) jsem zaregistrovala, že tady to vlastně znám! Zpáteční cesta mi ale taky připadala nějak neznámá. Možná proto, že bylo všude hodně bílo. Nakonec to ale jistily městské sady, tady už jsme s Marťou (i Radkou) několikrát běžely. Známou cestou pod stromy jsme se vracely zpět přes kopec vzhůru ke škole.

Včera to bylo taky poprvé, co nám jedna běžkyně odpověděla na pozdrav, tak vidím, že jsme nebyly jediné, které se sněhu nezalekly.

Martina říkala, že je na mě moc mírná, že mám skryté rezervy. Ty budou tak dobře skryté, že o nich nevím ani já. No prostě pořádně veselý výběh, někdy skoro jízda. Naklusaly jsme krásných 6,5 kilometrů. Což je pěkné číslo, po tak dlouhé pauze, jakými byli vánoční prázdniny.

Těšíme se na příště, a je nám už teď jasné, že to bude regenerační výběh - přes víkend mě totiž čeká zatím úplně největší výzva. Dokonce větší než když mě poprvé dostali na Run Tour do Ostravy. V sobotu bych totiž měla zvládnout 25km na běžkách v Jizerských horách…

Eva Lesová