I muže si občas Aleš přiváže

21.01.2015 20:03

Petr a AlešPři výbězích s partou z Velké Bystřice a okolí s námi běhá i nevidomý Aleš. Sice většinou běží se svou trasérkou, jenže již několikrát se musela Kamila věnovat prvoběžcům a tak jsem vestu průvodce přijal já.

Před svým prvním trasováním si říkám: „Nebude to žádný problém, vždyť vidím jak Aleše traséruje Kamila, když běžím poblíž“. Takže mně nenapadlo se bát. A nebyl důvod. Asi nejhorší bylo navléci na sebe vodící provázek s gumičkou, kterou Aleš drží, protože mám trochu větší břicho. Potom jsme se všichni rozběhli. A nastal problém, já běžel rovně, ale Aleš kamsi více doprava a tak se gumka najednou natáhla.

To však bylo jediné zaváhání, potom jsme se rychle domluvili, já hlásil každou překážku, sjednotili jsme krok a hlavně jsme společně kecali o všem možném.

Běžel jsem s Alešem ještě vícekrát, a je to pro mne pořád příjemný zážitek. Aleš má výbornou paměť, vždy mně překvapí znalostí terénu. Ví, kde zhruba jsme, ale třeba i to, jak se jmenuje blízká restaurace, na kterou si já ne a ne vzpomenout.

Aleš je také výborný a skromný společník, nikdy si nestěžuje, když někdy třeba šlápne do kaluže či lehce klopýtne o nějaký kořen.

Někdy mám pocit, že Aleš táhne spíše mně, hlavně do kopce, to mu říkám „zpomal, já už nemůžu“.

Navíc se Aleš vůbec nebojí běžet v terénu, třeba po lesních cestách či louce. Já, i ostatní parťáci, ho obdivujeme. Nevidí si pod nohy, a ví, že není v moci traséra upozornit ho na všechny menší kořeny na cestě. I když ho samozřejmě informuji o nerovnostech, tak většinou slyším odpověď: „Jo, díky, já zvedám nohy, to je v pohodě“.

Nedávno jsme běželi ve skupině na nejbližší a nejvyšší místní kopec Jedovou. Běželi jsme v době, kdy zrovna tálo, nejprve v mokrém rozmáčeném sněhu a později na zledovatělých cestách. Velmi náročný výběh, v botách stále voda, ale Aleš to se svou trasérkou Kamilou bravurně zvládnul bez problémů
a s úsměvem.

Vedení nevidomého běžce je sice zodpovědnost, ale hlavně radost, že pomáhám druhému zažít ten krásný pocit, jaký zažívám při běhu já sám.

Petr Krečmer