Nový běžecký přátelský tým

21.04.2015 21:37

Miloš a TerkaKonečně společně má nový běžecký přátelský tým. Ono to není jednoduché nalézt k nevidomému takového běžce, který má čas ve stejnou dobu, umí běhat potřebným tempem a najde si se svým novým parťákem společnou řeč. V Praze se nám to podařilo nově u Terky přezdívané Mašina.

Přezdívka je zdánlivě nelogická, protože se jedná o droboučkou mladou dívku, ale po pár minutách hovoru pochopíte, že její přátelé se trefili do černého.

Přes velké pracovní vytížení a tréninkový plán na maraton si našel čas na trénink s Terkou Miloš, báječný muž v běhu. Párkrát spolu vyběhli a Miloš se stal nejenom trasérem přítelem, ale i trenérem. V jednom z článků jsme si přečetli jak učil Terku abecedu a také dýchat u běhu. V sobotu spolu běželi 5 km na RunTour 2015 v Českých Budějovicích. Nadace Leontinka jim zajistila startovné i potřebný servis okolo závodu a oni si týden před samotným závodem dali poslední trénink, ve zkratce probrali hlavní věci kolem závodu a taktiku.

Pro Terku začala příprava už ve čtvrtek na běhu pro Světlušku, kterou absolvovala s druhou trasérkou Martinou. Tam jsme se s nimi sešli a nálada byla opravdu skvělá. Martina je nadšená, že konečně našla smysl svého běhu. Máme z toho všichni radost, je to veliká odměna za naše snažení.

Nyní nechme chvíli mluvit Miloše o závodě RunTour. S Terkou jsem se sešel u stanu Nadace Leontinka. Byla lehce nervózní, ale stále vysmátá. Po menší rozcvičce, nezbytném focení a proběhnutí jsme se s plnou parádou naštosovali do zadní části startovního pole, abychom měli dost místa pro taktizování. Jak zazněl výstřel, tak jsme vyběhli s úsměvem na rtech vstříc závodnímu dobrodružství. Závod probíhal relativně v klidu, předbíhali jsme, kde to šlo a kde nám zbývalo dosti sil. Terku jsem trochu "sekýroval" za dýchání, aby si zbytečně na něm nevyplýtvala všechny síly, ale naštěstí při každém náznaku problémů jsme trochu zpomalili a potom letěli dál.

Martina a TerkaNa 2,5km jsem ji opustil na pár vteřin, abych sprintoval pro láhev s vodou a téměř bez zastavení se Terka napila a běželi jsme dál. Občas byla krize při stoupání na mostech přes silnice, ale to hravě zvládla a rychle jsme se dostávali k cíli. Do cíle zbývalo posledních 400 metrů, hlásil jsem Terce každé další zbývající až k číslu 200, kdy Terka zařadila turbo a sprintem frčela do cíle, byla to taková rychlost, že mi málem utekla. V cíli musela únavou po sprintu na pár minut do podřepu odpočívat, avšak s radostí a úsměvem z dokončení prvního delšího závodu.

Děkujeme Milošovi, který je správný běžecký nezmar a chvilku poté si zaběhnul sám za sebe ještě 10 km. A jak to viděla Tereza? Vysmátě. Přišel mi od ní mail plný smajlíků s tímto textem: "Už mám po závodě, cíl jsem vysprintovala 200m. Můj čas 00:30:45 (čistý čas 00:30:22) místo 163 z 271 žen a celkově i s muži jsem byla  550."

No, řekněte, není ten svět krásný? Když si můžeme takhle dělat vzájemně radost! Děkujeme a gratulujeme!

Jitka Dohnalová, Konečně společně